Náš příběh - o pálenici

Alkohol ničí lidské životy - jak tedy můžeme provozovat pálenici? Jednoduše děláme rozdíl mezi běžným "dát si panáka" a naším "dát si šťopičku". Těžko říci, co do sebe nalijete v prvním případě. Dříve výrobci uváděli složení jako: 3% ovocného destilátu, pšeničný líh, voda a aroma. Dnes už to na etiketě nenajdete. Díky EU by mělo platit aspoň to, že co je slivovice nebo jiná -ice, to v sobě nějaký ten destilát má. Co je označeno jako švestka, hruška nebo original plum vodka, to nemá s ovocem společného nic. Skutečný destilát v obchodě poznáte podle vyšší ceny nebo si ho můžete relativně levně nechat vypálit v pálenici. Z vlastního ovoce ovšem. Správné složení zní: destilát a voda. Proč nikomu nevadí, že se na každém rohu prodává levný alkohol? Obvykle se po polknutí těchto "dobrot" nadává na politiku, která je živena prostřednictvím spotřební daně z tohoto obchodu...

V našem případě naléváte něco vzácnějšího, nebojíte si přivonět, tekutinu pozdržíte v ústech a vychutnáte od počátku do konce. Jde o 100% ovocnou pálenku, která ve vás probudí vzpomínky na daný ročník a pak povídáte a povídáte. O tom, že se druhý den nedostaví nepříjemný bolehlav a že se to vyplatí ani nemluvě... A to je důvod, proč vznikla (vzniká) naše pěstitelská pálenice. Věnujte se svému okolí, povídejte si s přáteli a přitom - proč ne - ochutnejte "pár švestiček z vlastní zahrádky".

Nápad na pěstitelskou pálenici se zrodil počátkem roku 2016 při cestě z jednoho velmi příjemného posezení v Lihovaru Poněšice. Následovalo několik bezesných nocí a první práce na rekonstrukci prostor začaly již v březnu téhož roku. Naše palírna se nemůže pochlubit hlubokou historií nebo slavnou tradicí, ale několik destilačních kolon - srdcí každé pálenice - jsme uváděli do provozu a víme jak na to. Není to ovšem jen o technice a už vůbec o vidině vysokého zisku. Důležité je nadšení pro dobrou věc a prostředí, kde se pálenka vyrábí. Naši palírnu jsme vybudovali z vlastních prostředků a je umístněna v rodinném domku vystavěném ve třicátých letech minulého století. Určitě na vás zapůsobí příjemná vesnická atmosféra, ke které patří blafání stařičkého traktoru i zvuk cirkulárky za humny. Kdyby náhodou bylo ticho, nastartujeme vám obojí :-) V Roseči najdete hned několik možností k ubytování a příležitostí k vyřádění vašich dětí. Udělejte si chvilku čas a rádi Vám po telefonické domluvě naši pěstitelskou pálenici předvedeme.

Náš příběh - o automatizaci

Osud tomu tak chtěl a tak se s pálenicí snoubí další zdánlivě nesouvisející obory podnikání. Krom pískování skla, práce s laserem,  pohostinství, výroby škrobárenských výrobků (to kvůli okamžiku, kdy z ovoce vznikne kvas) jsme se dostali i k automatizaci, resp. opravám a instalaci elektrických zařízení. Vlastně to byla první věc, kterou jsme dělali, protože provozovat palírnu a přitom chodit do práce znamená jediné - jedno z toho musí fungovat automaticky.

První automatizace destilační kolony proběhla v lihovaru Poněšice. Tehdy jsem byl pouze divák, ale po zaniknutí firmy, kde jsem pracoval, musel někdo složité zařízení udržovat. Nezbylo, než založit živnost a do lihovaru docházet. Velkoryse pojaté poněšické řízení umělo zcela samočinně destilovat, vypouštět kotel, provádět oplachy a napouštět nový kvas. Aby to bylo možné, musela být kolona vybavena řadou drahých senzorů a akčních členů, se kterými si obsluha často nevěděla rady. Přitom zmíněné pokročilé funkce vlastně nikdo nechtěl. Nebylo nijak překvapující, že vysoká cena a časté poruchy odsoudily původní projekt k zániku. Ale lihovar se mi líbil natolik, že jsem si ho pořídil domů. Vznikl projekt nový. Řadu zkušeností jsem proměnil na zcela nové řízení, které je levnější a obsluze mnohem bližší. Kotel stačí ručně naplnit a pak stiskem tlačítka START spustit. Vše ostatní proběhne samo, ale obsluha má nadále možnost do destilace zasahovat a to i dálkově, například přes mobilní telefon. Po ukončení destilace se kotel ručně vypláchne a připraví na další várku. Přesně to, co každý destilatér potřebuje.

Dálkový dohled na těchto stránkách nakonec neunikl jiným lihovarům a tak se z automatizace stal další z produktů naší pálenice v Roseči... Zajímá Vás to? Napište nám.

Postřehy z let minulých

Rok 2018 ... Pokud jsem loni doufal, že letos zpracujeme až 10 tun ovoce, netušil jsem, že to bude 20 tun během prvních čtrnácti dnů a ani o tři měsíce později nebude v palírně k hnutí. I když jsme dobrou sezónu tušili, cenu za pálení jsme nezvedli a zpracování ovoce zůstalo zdarma. No a pak to přišlo. Zákazníci vozili dvojnásobná množství ovoce, než jsme si dohodli a když jsme je z kapacitních důvodů odmítali, neváhali nás obvinit ze znehodnocení úrody. Ve dvou lidech jsme naším 150 litrovým kotlem prohnali neuvěřitelných 90 000 kg kvasu! Mohl bych napsat 90 tun, ale to by nebylo tak moc :-D.  Téměř 700x se pod naší kolonou zapálil plamen, což si vyžádalo vysokou spotřebu plynu a spoustu času. Zaplatili jsme statisíce korun na spotřební dani a DPH, ale i další nečekanou daň - na našem zdraví, když jsme spali jen pár hodin denně a oslabení pak chytili kdejaký bacil. Jenomže ono nás to bavilo... A co dál? Vážíme si zákazníků, kteří mají rádi dobrou kořalku a na svém díle si dávají záležet. Na hotových kvasech tedy zůstane vše při starém, ale za zpracování ovoce si u nás v roce 2019 už připlatíte. A přibrzdíme. "Nežijme pro práci, ale pracujme, abychom žili!" Peníze jsou sice fajn, ale zálohy za plyn, vodu, elektřinu, zdravotní a daň z příjmů vystřelily jak raketa. Nikoho nezjímá, že příští rok může být všechno jinak. V roce 2019 bychom rádi položili dlažbu před palírnou, aby se tam dalo se sudy snadněji manipulovat a pak bychom si přáli dopravník na ovoce, který se přímo propojí s drtičem. Snad se nám to povede ...

Často se nás lidé ptají, jaké to ovoce v roce 2018 vlastně bylo. Do minulosti se podívat nemůžeme, protože jsme stále jen "mladou palírnou", ale přítomnost byla někdy pálivá a hořká. Zákazníci měli strach o své přetížené stromy a moc spěchali. Vyšší podzimní teploty zase prospívaly plísním a ovoce se kazilo jak na stromech, tak v sudech. Podmínky tedy nebyly ideální, ovšem kdo si počkal a udržel čistotu, musel být nadšený i z výsledného destilátu, kterého bylo díky bohaté úrodě opravdu dost.

Díky za skvělou sezónu 2018 a díky, že jste s námi měli trpělivost. Nejen zákazníkům, kteří museli i měsíc čekat ve frontě (z našeho pohledu velmi málo a jsme na to patřičně hrdí), ale také kamarádům a sousedům, kteří byli zvyklí chodit k nám na kus řeči a letos si pro hromady sudů prostě nebylo kam sednout... ať se nám všem v roce 2019 daří.

Rok 2019 ... Hodnotím s předstihem, protože je prosinec a už se toho snad tolik nestane. Po loňské smršti si letos ovocné stromy a tudíž i některé pálenice dopřávají odpočinek. My otevřeli  9.7. s třešněma, tedy ani né dva měsíce po tom, co se vypálil poslední kotel minulé sezóny. Vývěva sice beznadějně zatuhla, ale na koloně jsme nestihli ani dotáhnout šroubení. Třešní nakonec moc nebylo. Hodně se urodilo mirabelek a trochu nás zlobil teplý závěr léta, protože v palírně bylo horko a netekla dostatečně studená chladící voda. Později se vše ustálilo na víkendovém provozu a zbyl nám čas na plnění předcevzetí z loňska. Podařilo se nám zkompletovat nerezovou spirálu do šnekového dopravníku a díky převodovce z mandlu se už nemusíme tahat s kýblema. Jablíčka se pěkně vykoupou, šnekem vyvezou až ke stropu, spadnou do drtiče a pak rovnou do sudu. Pohodička. Škoda jen, že jablek i hrušek bylo letos nejméně za poslední 4 roky a náš vysněný dopravník neprošel řádnou zatěžkávací zkouškou. Také jsme dokončili oplocení a nakonec došlo i na příjezdovou cestu. Už se nám na boty nelepí škrabaný asfalt, ale jen písek z nové dlažby.

Písku se víc než jindy objevilo i v destilačním kotli. Zachytává ho tam míchadlo a za neskutečného rachotu si s ním kreslí hluboké rýhy do dna kotle. Bylo sucho, plody byly popraskané, lepkavé a ani praní ve vodě je kamínků ze země nezbavilo. Úpějící kotel nás inspiroval k návrhu "vysokootáčkového odstředivého separátoru".  Zatím nevíme, jak to bude vypadat, ale název zní opravdu dobře :-).

Ještě jedna významná věc se letos přihodila. Zvedla se nám spotřební daň a litr 50% destilátu z pěstitelského pálení nám podražil o 10,-Kč. Ale nestalo se to samo. Pod záminkou ochrany našeho zdraví to navrhli a odhlasovali lidé, kteří se o naše potřeby zajímají asi jen před volbami. Neuvěřitelnou komedii, která se kolem hlasování strhla, nikoli kvůli samotnému alkoholu, ale kvůli úplně jiným částem zákona, završila ministrině financí, když později komentovala návrh EU na zcela nulové zdanění alkoholu: "A jak to budeme hlídat, aby si každý vypálil jen to povolené množství?" To opravdu neví, že se to u nás přísně hlídá už od krále Klacka? (Králové Kladska vládli v 15. století a zvláštní daň, tzv. akcíz na víno a pivo, byla zavedena počátkem 16. století.)

Sezóna 19/20 je sezónou mirabelky. Konec roku vždy táhnou jablka a těch bohužel nemáme ani tunu. Oproti loňsku máme čtvrtinový výsledek a provoz přerušíme už začátkem ledna. To se sice ještě nestalo, ale nejhorší rok to určitě není. Tím byl rok 2017. Vzpomínáte si na rozkvetlé stromy obalené námrazou? Doufejme, že se to už nebude opakovat a následující rok 2020 bude kvalitou ovoce stejně vyjímečný, jako ty dvě dvojky a nuly v jeho letopočtu. 

Rok 2020... Každý rok je jiný. Loni bylo horko, nebyla voda a ovoce bylo málo. Letos bylo vody dost, ovoce se urodilo, jenže ho ještě nezralé naklobávali ptáci a muselo se předčasně sklidit. Co to ty opeřence popadlo? Jako by nestačilo, že bylo málo sluníčka. Ovšem nebude to kvalita ani množství ovoce, co se nám tentokrát vryje do paměti.

Když jsem psal shrnutí ke konci roku 2019, ležel jsem doma se zimnicí a horečkou. Bylo 15. prosince - o covidu 19 jsme nic nevěděli a možná to čínský dáreček ani nebyl. Každopádně nejhorší chřipka, jakou jsem kdy zažil. Na jaře přišel "lockdown". V pálenici nám sice až do května uvázlo pár destilátů, které si jejich majitelé nestihli vyzvednout, ale jinak bylo po sezóně a s obavami jsme vyhlíželi podzim. Denně jsme sledovali zprávy a snažili se mezi vládními usneseními o salónech pro psy a kočky najít informaci, zda je i naše pálenice otevřená legálně. Marně. Obsáhlé množství vyjímek v nesmyslném pořadí naznačovalo, že jsme zavření i otevření zároveň. Nakonec jsme si vytvořili vlastní pravidla a pálenici pojali jako výdejní (a přijímací) okénko. Úlet byl, když se z toho okénka nesměl prodávat rozlévaný alkohol. Ano, bylo to myšleno jako alkohol k okamžité konzumaci, ale "rozkaz zněl jasně" ... Přitom stačilo tak málo. Pálenice zůstala otevřená, ale provozovna zavřená. Kvasy s destiláty jsme si předávali venku. Roušky a odstupy byly samozřejmé. Ono se do provozu stejně chodit nedalo. Všude stály sudy. Že by skvělá sezóna? Ne, jen lepší průměr.

Tento rok byl rokem hrušky. Tolik roušek, teda hrušek, jsme neviděli ani v roce 2018, kdy se pod kotlem topilo 16 hodin denně. Jen cukru měly tak málo, že o nevalné kvalitě destilátu bylo předem rozhodnuto. Nízká výtěžnost 5% hovoří za vše. Řeč je o množství 50% destilátu z množství kvasu. Švestky svými 10% potvrzují, že jsou do kvasu tím nevhodnějším ovocem. I chuťově. Ale letos jsme jen díky většímu množství zákazníků s malými soudky naplnili kotel. Jablka na tom byla podobně jako hrušky. Příjemnou změnou byly aromatické kvasy z aronie, trnek a jeřabin.

A co se dělo u nás doma? Pořídili jsme si pasírku. Odpeckováním výpalků tak šetříme místo v jímce a navíc máme pecky na topení. Mimochodem víte, co dovede přeplněná pasírka? Rozkýve se tak, že vytrhne šrouby z podlahy a pak odejde po svých... Kvas z kotle teče na zem...Obvykle ale máme opačný problém - ucpe se trubka ještě před pasírkou a kvas z kotle nechce ven :-P

Kdo kolem nás jezdí pravidelně, mohl si všimnout, že jsme pokáceli dva stromy před stodolou. Škoda výborné mirabelky. Později se tam objevila působivá střecha od firmy Tvujsrub. Dříve jsme ovoce připravovali uvniř, ale rozmysleli jsme si to. Víte co se stane, když doma spustíte otevřený mixér? Tak si představte deset krát větší drtič, který je naplněn břečkou z ovoce. Vzniklé neštěstí se vytírá půl dne. I na stropě. A do toho stávkující osmóza, zarezlé čerpadlo na chladící vodě, zatuhlá vývěva, ucpané kohouty, děravé sudy, rozbité demižony.... Jsou to všechno takové naše malé radosti, které bychom bez Vás nikdy nezažili. Děkujeme a těšíme se na příště :-)

Vtip: Víte co musí udělat Čech, aby měl v krvi dvě promile? Vypít dvě deci slivovice... a co musí udělat Moravák? Dva dny nepít!

Odkazy na zábavu a ubytování v Roseči: