"Já sám alkohol téměř nekonzumuji. Piji jen proto, že to mým játrům, dělá dobře na žaludek!"

Naše palírna je jiná! Jistou zárukou kvality je již samotná rektifikační kolona DESTILA KPD150, ale navíc máme vlastní regulaci založenou na přesném chlazení deflegmátoru s měřením průtoku destilátu. Co je na tom tak úžasného, když nakonec stejně "něco" vyteče? Je známo, že načasování procesu destilace, zvláště na jejím počátku a konci, ovlivňuje výslednou chuť. V běžné pálenici se setkáte pouze se skokovým chlazením - otevřeno / zavřeno. Navíc bývá i tento primitivní způsob regulace ovlivněn vrtochem obsluhy, která si potřebuje odskočit, zapovídá se se zákazníkem nebo prostě zaspí. Úkap je pak (pokud vůbec) odebírán za prudkých změn teploty par a destilace je díky nedokonalému topení a chlazení uchvátaná nebo přetažená. Dílo se může i podařit, ale obvykle se nedostatky kamuflují ultrazvukovým stařením nebo se zákazníkovi namluví, že destilát musí větrat. Větrat se musí, ale my vás přesvědčíme, že i "letošní" může chutnat skvěle, aniž bychom u destilační kolony trávili více času, než je nutné k jejímu naplnění.

Náš systém zajišťuje přesný odběr úkapů, regulaci otopu, chlazení a ukončení destilace zcela automaticky. Pomineme-li základní funkce, jako bezpečnostní okruh s detekcí úniku plynu a přehřátím prostoru, siréna v okamžiku napouštění již plného kotle, blokování hořáku při otevřeném úkapu nebo u prázdného kotle (osudové chyby unavených palírníků),  tak je naše kolona vybavena ještě dvojitým chladícím okruhem a řadou snímačů, které nám umožňují sledovat, co se děje uvnitř. Elektricky ovládané ventily jsou  řízeny z PLC, což je malý počítač s dotykovou obrazovkou. Ale skříň s displejem  může mít každý. To hlavní dělá program uvnitř. Na snímku vpravo je snímač měření hladiny úkapu. Na počátku destilace obsluha zadá množství kvasu v kotli a systém vypočítá kolik úkapu odebrat, což se změří právě tímto snímačem. Není ovšem kvas jako kvas. Někdy je cítit ve vzduchu, že kvas obsahuje nepříjemné těkavé látky. Automat to vyhodnotí podle nízké teploty par a vysokého průtoku destilátu. Sám pak navrhne prodloužení - vyšší odběr úkapu. Pokud se naopak teplota par blíží k 78°C a úkap stále není na původně  vypočítané hladině, systém navrhne jeho snížení, aby nedocházelo ke zbytečné ztrátě etanolu... Jde o obřad, na který se vždy dohlíží, ale přiznejme si - né vždy se těch pár minut podchytí a jen díky automatice si můžeme být jisti, že je vše v pořádku. Průběh střední části destilace pak každý palič pochvalně hodnotí slovy "pěkně to teče" a ani v nejmenším ho nenapadne trochu přibrzdit... Není se čemu divit. Jedinou kontrolou, kterou má, je velký "čůrek" v epruvetě. Zde přichází ke slovu námi instalované měření průtoku destilátu. Ve chvíli, kdy si i počítač začne pochvalovat, že to "pěkně teče" (dáno tabulkou žádaného průtoku v závislosti na teplotě a množství kvasu), je automaticky zesíleno chlazení a destilace přibrzděna. Tím je zachován zpětný tok v deflegmátoru a dodržena správná funkce kolony.  Jak se kvas postupně vyčerpává (kontrolovaně roste teplota par), je i snižován průtok, resp. zvyšován zpětný tok. Zkušený palič se opět řídí vizuální kontrolou "čůrku", běžná obsluha na to "kašle"... To už se dostáváme ke konci destilace.  U domácí kolony se "jede" dokud má kořalka nějakou chuť, ale oficiálně je celý systém zapečetěný a lihové měřidlo se otáčí po litrech. Epruveta má se snižujícím se průtokem značné zpoždění, ukazuje lihovitost 45%, ale ve skutečnosti už možná přimícháváte ne moc dobrou třicítku. Spoléháme se tedy na teplotu par. Běžná obsluha ovšem nemá k dispozici chlazení s uzavřeným okruhem a teplota par jí poletuje mezi 89-92°C. Zaměří se tedy na epruvetu, počká na vyprázdnění měřidla a pak učiní kroky k ukončení destilace. Není jisté v jaké fázi k měřidlu přistoupí a co s kolonou provádí.. litr sem nebo tam.. Často se ani na měřidlo nečeká a "chuťový ocas" tak dostane další zákazník v pořadí. U nás máme páry pod kontrolou s přesností na 0,1°C - systém podle otáčení měřidla odhaduje zda ještě může získat poslední litr a aniž by výrazně zasahoval do průběhu destilace, ukončí proces pálení tak, aby měřidlo zůstalo prázdné a lihovitost neklesla nebezpečně nízko. Potom se sám odstaví hořák, otevře dokap, spustí oplach a dochlazení deflegmátoru. Dokonce se i zhasnou světla. Nikdo u toho nepřešlapuje, nikdo nespěchá.. jen krátký zvuk sirény oznámí konec a tiše se čeká na další várku.

Naši kolonu můžete z pohodlí domova sledovat i vy - stačí chytrý telefon nebo PC s internetem. Klikněte sem a zadejte jméno: user, heslo: palirna.

Graf zobrazuje typický průběh destilace. Všimněte si hlavně nepatrného průtoku na začátku destilace (směs s metanolem),  potom kratičké pauzy a následného razantního nástupu uvolněného etanolu. Úkap je samozřejmě odebírán s rezervou i chvíli po tomto nástupu. Pro doplnění uvádím, že levá osa má rozsah 0-100°C. Destilován byl švestkový kvas o objemu 110 litrů s velmi dobrým výsledkem 9 litrů 75%.

 Na automatické řízení z naší malé pálenice v Roseči spoléhají i v Poněšickém lihovaru a v lihovaru Žufánek.

Ultrazvuk ano, či ne... Ultrazvukové "staření" nabízí většina lihovarů a pálenic. Položili jsme si otázku, zda to má smysl a udělali jsme pokus - nepoužili jsme ultrazvukovou vanu na 20 litrů, ale pouze malou 1 l vaničku na čištění brýlí.. Jako základ posloužila broskvovice se štiplavou chutí, typickou pro čerstvý destilát (nebyla z naší kolony). Napoprvé jsme získali produkt, který již nešimral v nose a poměrně rychle se z láhve vytratil.. Druhá várka vyráběná o týden později - zřejmě za jiné okolní teploty nebo možná s o něco delším časem "zvučení" než první, je v láhvi dodnes. Krom štiplavé vůně zmizel i broskvový základ a místo "brejlovice" každý sáhne po chuťově mnohem výraznějším originálu. Závěr? Ultrazvukové staření může ze slivovice udělat "desetiletou slečnu", ale také ji může nevratně poškodit. Může také posloužit k záchraně něčeho, co se "nepovedlo" - obsluha zapomněla  zapnout chladící vodu nebo nechala destilaci "táhnout" moc dlouho - ovšem nic podobného se u nás díky automatizaci stát nemůže. Pokus můžeme kdykoli zopakovat i s Vámi - stačí čerstvě vypálená kořalka :-)

Správné uskladnění destilátu je v temné, větrané místnosti se stálou teplotou (sklep). Pálenku uložíme ve skleněném demižonu a hrdlo ovážeme plátnem, aby mohla "dýchat" a nevlezl nám tam hmyz. Po půl roce můžeme demižon uzavřít a destilát ochutnávat. Po roce, když něco zbude, se můžeme chlubit sousedům i na výstavě. Zvláštní skupinu pak tvoří destiláty uskladněné v dubových nebo akátových sudech.. ale o tom jindy.

Někde jsem slyšel, že do otevřeného demižonu stačí vložit vzduchovátko pro rybičky a druhý den je vystaráno. Je to možné, ale ve vzduchu poletuje kde co. Můžete také použít vývěvu a destilát opakovaně vystavit nízkému tlaku. Jiná metoda je podchlazení a filtrace. A co to nechat na přírodě? Proč vkládat energii do něčeho, co nakonec proběhne samo?

Není to jen o koloně. V palírně je řada dalších zařízení, která zaslouží pozornost. Druhým největším a nejdůležitějším je bez pochyb celní lihové měřidlo. Obludná válcová nádoba je v našem případě z roku 1972 a má "najeto" 52 tisíc litrů. Přesto stála téměř 80.000,- Kč a opravdu - celní správa na to nepřispěje, i když tu věc krom přesného ředění vlastně vůbec nepotřebujeme. Nutno dodat, že přístroj je to velmi důmyslný a dnešní moderní typy se konstrukcí nijak neliší, krom nerezu, ze kterého jsou vyrobeny a dvojnásobné ceny, za kterou jsou nabízeny. Zařízení je plně mechanické, odebírá z každého litru dva 1 ml vzorky, které se ukládají do nádob uvnitř a mechanizmus přístroje provede samočinné odstavení jakmile uvnitř něco přeteče nebo se překročí provozní teplota. Celý podnik je pak až do příjezdu celní správy ochromen. Vadou na kráse je maličkost - měřidlo je provozuschopné pouze 10 dní od posledního pálení, potom je nutné zavolat celníky, aby ho znovu "nahodili". Nedivte se tedy, že je obsluha pálenice nepříjemná, když ve zmíněné lhůtě odřeknete slíbený kvas. Jak se ukázalo, tak další záludností je správné odečtení stavu měřidla. Rafičky se otáčí protichůdnými směry a člověk se snadno splete. Toto jsme vyřešili plovákem, který zaznamená zvýšený průtok destilátu za měřidlem. Dochází k tomu při každém přetočení - vylití jednoho litru. Na displeji je pak počítadlo, které můžeme dálkově sledovat a jen občas ho zkontrolujeme s mechanickým počítadlem. Největším přínosem je ovšem to, že systém má ke konci destilace přehled o obsahu destilátu v měřidle a umí destilaci ukončit tak, aby v dalším cyklu nedošlo k přimíchání "přiboudliny" k následujícímu zákazníkovi.

V souladu s celním měřidlem dále funguje rovněž cejchovaný a císařským glejtem opatřený lihoměr kombinovaný s teploměrem. Křehká skleněná věcička se opatrně vkládá do skleněného válce nalitého destilátem a "jedním vrzem" změří lihovitost i teplotu. Nemoderní, ale přesné tabulky pak poslouží k určení množství stoprocentního lihu, ze kterého zaplatíme daň. Pokrok nezastavíte - místo tabulek máme počítač a protože některé destiláty snadno překročí stupnici lihovitosti, máme i křehké věcičky dvě a s různým cejchováním... Přesto se v noci budím s představou, že lihoměr "cinkl" o dno válce a je po něm... Bývávalo. Pak jsme objevili digitální lihoměr a je po starostech. I když je to samozřejmě také dost křehká a zatraceně drahá hračka.

Nejhlučnější částí pálenice je hned po ventilátoru ve starém počítači určitě vývěva. Obří vysavač s motorem 4 kW zařídí natažení kvasu z vašeho sudu do předlohové nádrže kotle. Bez dřiny. Pokud Vám nevadí, že zbytek, který se nenasál musíte "vykýblovat". Na trhu jsou dostupné dva typy vývěvy - vodokružná a méně výkonná a neekologická olejová. Máme olejovou, protože vodokružná stojí 50.000,- a olejová byla 50x levnější. Za zmínku stojí, že vývěva byla v naší palírně prvním zakoupeným a zároveň posledním zprovozněným zařízením. Vývěvou stavba palírny tedy začíná a končí. Nedávno také došlo k "implozi" ochranné nádrže před vývěvou... má to ohromnou sílu a není dobré díly vyrábět z plastu...ehm.. ta vývěva na fotce je jiná než naše.. rozdíl je v datu výroby - asi o 30 let. Krom toho máme další "mrňavou" vývěvu demontovanou z jakéhosi stroje od ČKD, která slouží k bezkontaktnímu přečerpávání destilátu z demižonu do demižonu. Praktická věc, ale sklo dokáže občas vybuchnout směrem dovnitř.

Naopak bez jakéhokoliv hluku fungují v pálenici nenápadné nádrže, nádržky a potrubí. Velkolepá 10ti kubíková nádrž je zakopaná před pálenicí a když je plná výpalků, musíme volat někoho, kdo je odveze. O výpalky kupodivu není zájem... Jako krmivo jsou výborné, ale dobytek pak nechce žrát nic jiného a hubne. Jako ředění žrádla bioplynové stanice jsou velmi lukrativní, ale protože by mohla zakolísat výroba dotací, narazili jsme i zde. Nezbývá než vyvezení na pole...ale to stojí peníze... Naštěstí jsou i bioplynky, které jsou víc bio a výpalky si odvezou. Zdarma. Další podstatně menší nádrží je 500 litrová zásoba chladící vody ve sklepě. Čerpadlo s frekvenčním měničem vyrábí potřebný tlak, čímž se řeší nezávislost na veřejném vodovodu a šetří se tím voda pitná. Nešetříme jenom vodou. Důmyslnou soustavou ventilů a tepelných výměníků rekuperujeme odpadní teplo kolony do boileru nebo přímo do topení. Poslední instalovanou "vychytávkou" je spalinový výměník, jehož čerpadla ženou část tepla (asi 2kW) z komína do 60m vzdálených akumulačních nádrží v domě. Dále stojí vedle kolony 250 litrová nerezová nádoba na úkapy. Nebylo by na ní nic zvláštního, kdyby nemusela být opatřena ověřenou cejchovanou stupnicí a celá zapečetěná. Každý se ptá, co se s úkapy děje. Změří se a pak pod dohledem celníků putují do nádrže s výpalky... Nejmenší nádržkou pak je sběrná 40ti litrová nádoba za měřidlem, do které "to" teče a ze které si zákazník odebere svou pálenku. Každý se ptá, proč tak velká vana, když z jednoho kotle vyteče max. 15 litrů... Někdy se pálí dva kotle - to je 30 litrů destilátu, do kterého dáte až 10 litrů vody.. a studánka je po okraj :-)

Zmínil jsem starý počítač.. Dík EET už nestačil a šel do šrotu i s tiskárnou... Proč? To nestačí jen jednoduchá pokladna? Ne, když máte stovky účtů měsíčně. Vlastně už máme počítače dva a k tomu i externí úložistě se zrcadlovými harddisky. Proč? Pálenice musí a vždy musela evidovat zákazníky, dodaný kvas, stav měřidla, vyrobený alkohol a jeho výdej. K tomu nám slouží vymazlený software Kalíšek od firmy TelPro. Tento soft podporuje i EET, ale co se v evidenci děje se spotřební daní, kterou pálenice jen vybere (bez DPH) a pošle celnímu úřadu? Účet za destilaci je samozřejmě s DPH. Aby se to nepletlo. Hlavním účetním softwarem je Pohoda od firmy Stormware. Možná už jste slyšeli o kontrolních hlášeních, sociálním, zdravotním, silniční dani, odpisech a vůbec..to vše dělá Pohoda. Sama o sobě je ale velmi náročná na definici vstupních dat a do těch nyní vnesla zmatek právě ta do EET vložená a dříve pouze evidovaná spotřební daň bez DPH. Jinými slovy - částka v EET u nás sice představuje veškerý příjem v hotovosti, ale není to náš zdanitelný základ za dané období. Základ nevypočtete ani po odečtení spotřební daně, protože ta se platí z vyrobeného alkoholu, aniž by byl vydaný a cena zaevidována v EET.... Ale máme on-line účtenky. Tiskneme je z mobilního telefonu, z Kalíšku i z Pohody. A co nás to stálo?  Řekněme, že jsme za to mohli mít nádrže na 30 tun kvasu, odpeckovačku nebo dopravník s drtičem na ovoce. Neodvedli bychom pak na daních víc? Možná by nám úřady mohly poradit, jak to všechno zjednodušit ... a možná bude dálnice D3.

"Alkohol ti nedá odpověď, ale zapomeneš na otázku."